Když přítel řekl Karin, že má nadváhu, odstartoval tak posedlost, která ji málem stála život.
Dnes Karin (32) navléká své tyrkysové bikiny a natírá si svalnaté tělo dětským olejíčkem. Diváci šílí, když přechází po pódiu jako kulturistka. Přitom ještě před nedávném tato opálená a svalnatá žena vážila pouhých 35 kg a byla na pokraji smrti.
Boj Karin s jídlem začal, když jí bylo 18. Studovala na střední škole, měla přátele, kluka a vše vypadalo nádherně. Ale když jednou jela v zimě s partou na lyže, prohodil její přítel, když se soukala do šponovek, že nějak přibrala. Pří svých mírách 173 cm a 60,5 kg měla velikost 40, ale i tak ji tato poznámka zabolela. "Rozhodla jsem se, že pár kilo shodím," říká.
Karin omezila jídlo a každý den cvičila aerobik. Ale jak se její váha snižovala, dietu ještě zpřísňovala. "Viděla jsem tuk na svých nohou, na břiše a na zadku, prostě všude," vzpomíná. Do roka už žila jen z ovoce a černé kávy a cvičila i tři hodiny, aby spálila kalorie z jediného jablka.
Absolvovala školu a nastoupila jako sekretářka. Bylo jí 19 a vážila 44,5 kg. Její matka Anna, bratr i přátelé o ní začali mít obavy, ale ona je ignorovala. "Žila jsem ve světě pokřivených zrcadel," připouští. "Viděla jsem v sobě obézní ženskou a ne kostru, kterou jsem se pomalu stávala." V jednadvaceti vážila 38 kg a měla jen dvě touhy - nejíst a ještě víc zhubnout. V té době už pila jen vodu a jedla dvě jablka denně. Trpěla silnými žaludečními křečemi. Přestala menstruovat, její pleť byla šedivá a kdysi bujné vlasy jí zplihle visely na ramena. Pod očima měla obrovské černé kruhy a na břichu a na rukou jí začaly růst dlouhé chloupky. Karin to ale nevadilo. "Byla jsem pyšná, že si můžu kupovat oblečení v dětských velikostech, a v pohledech kolemjdoucích jsem viděla závist a nikoli obavy," říká. Když Karin dosáhla samotného dna, vážila 35 kg. "Nebála jsem se, že zemřu," říká, "ale spíš toho, že jsem pořád ještě tlustá."
Když jí bylo 23, začala mít nekontrolovatelnou chuť k jídlu. "Každý den jsem snědla celý bochník chleba, vaničku zmrzliny a velkou čokoládu a pak jsem si strčila prst do krku." Její váha brzy vyskočila na 44,5 kg, ale to už se přejídala a následně zvracela sedm dní v týdnu. "Hrdlo jsem měla podrážděné, v ústech puchýře a rty celé popraskané a plné boláků," vzpomíná. Krk měla nateklý od stálého zvracení, oči podlité krví a na prstech ze všech žaludečních kyselin silné mozoly.
V září 1994 spolykala prášky. "Můj život byl v troskách," vysvětluje. "Přišla jsem o přátele a o naději." Karin si ale v poslední chvíli uvědomila, že chce žít, a zavolala pomoc. Přijela sanitka a odvezla ji do nemocnice. Tam jí lékaři vypláchli žaludek a obvodní lékař ji pak doporučil k psychiatrovi. Ale ani tehdy se Karin nemohla zbavit své posedlosti.
V roce 1995 začala Karin chodit do posilovny. Přestože stale podnikala útoky na ledničku, její váha se ustálila na 47,5 kg. V tělocvičně potkala kulturistu Petra. "Byl přátelský, hodně jsme si spolu povídali." Dost ji však překvapilo, když ji požádal o schůzku. "Připadala jsem si nesmírně nepřitažlivá," říká. Začali spolu chodit, ale Karin v Petrově přítomnosti nikdy nejedla. "Nechtěla jsem, aby mě viděl nebo slyšel zvracet. Moje matka mu sice o mé bulimii řekla, ale nevěděl, jak vážné to je." Oba se do sebe hluboce zamilovali, ale její porucha podrobovala vztah složitým zkouškám. "Mé tělo mi připadalo odporné, nemohla jsem se před ním svléknout," říká. Nakonec Petr koupil týdenní zájezd do Řecka. "Při jídle seděl se mnou někdy i tři hodiny, dokud jsem do sebe nedostala alespoň pár soust," vzpomíná. Petr se od ní nehnul ještě alespoň dvě hodiny po jídle a nedovolil jí jít ani na záchod. Tato taktika ji zachránila. Když se vrátili zpátky domů, Petr s Karininou rodinou v terapii nadále pokračovali. "Mým vlasům se vrátil lesk, oči mi zase zářily a zesílily mi i nehty. Mé křivky se opět žensky zaoblily. Konečně jsem si připadala atraktivní," usmívá se Karin. Když se potom v září 1996 vzali, vážila už 54 kg.
Kulturistika jako terapie
Bulimie ji ale i nadále strašila. "Byl to můj tajný ventil, když jsem se cítila pod tlakem nebo když jsem si připadala tlustá," přiznává Karin. "Děsila jsem se, že se vrátí to, čemu jsem unikla." Kamarád jí tehdy napůl žertem navrhl, aby se stejně jako Petr dala na kulturistiku. Poté, co se začala svému novému koníčku věnovat, zpevnila se jí hruď a celé tělo. Petr řekl, že jí to sluší, a navrhl, aby dělala kulturistiku závodně. Nadšená Karin začala s velkou chutí konzumovat kuřata a těstoviny. "Jídlo už nebylo mým nepřítelem," říká Karin radostně. A její bulimie zcela zmizela. "Věděla jsem, jak mám zdravě jíst a cvičit, abych nepřibírala."
Úspěchy
V roce 2001 se Karin přihlásila do kulturistické soutěže. "Mít před sebou dav neznámých lidí, kteří posuzují vaše tělo, je noční můrou každé anorektičky, ale mně to dělalo dobře." A Karin vyhrála cenu diváků za nejlepší postavu. "Byl to pro mě konečný důkaz, že vypadám dobře," říká. Rok nato byla opět úspěšná. "Porazila jsem ženy, které dělají kulturistiku závodně už celá léta," říká Karin pyšně. Loni si Karin s Petrem dokonce otevřeli vlastní fitness studio.
Karin dnes váží 91 kg, ale přiznává, že se poruch stravování už asi nikdy nezbaví. Uvědomuje si, že i kulturistika by se mohla stát její posedlostí. "Steroidy bych nikdy nebrala. Dávám si pozor, už nikdy nechci se svým tělem zacházet stejně macešsky jako kdysi." I když si za cíl dala kulturistickou soutěž Miss Universe, její život se už netočí jen kolem cvičení. "Posiluji 40 minut čtyřikrát týdně," říká. "Vedu ale bohatý společenský život a můj vztah s Petrem je naprosto dokonalý. On nade mnou kdysi odmítl zlomit hůl a já moc dobře vím, že bych bez něj nic nedokázala."
